Památky Prahy - Česky   Památky Prahy - Německy     

Památky Praha | AUGUSTINUS - průvodce Prahou

Památky v Praze - Renesanční památkyPraha

Renesance Prahy

Renesanční památky v Praze - přibližně mezi lety 1526-1620.

Renesance neměla v Praze na růžích ustláno. Silná tradice české gotiky způsobila, že k nám renesance vstupovala nejistě, pomalu a pouze po krůčkách. Zatímco na apeninském poloostrově a v jihoněmeckých oblastech už dávno vzkvétala renesance (v původním smyslu „znovuvzkříšení“, myšleno znovuvzkříšení antiky) ve své vrcholné fázi, v Praze se první renesanční prvek objevuje až v roce 1493 – okna Vladislavského sálu. Následují první ucelenější stavby jako Ludvíkův palác či tzv. Stará sněmovna na Pražském hradě. Ty měla většinou na svědomí královská stavební huť v čele s geniálním architektem Benediktem Riedem. Přesto v nich můžeme vycítit, jak domácí architekti i cizinci v Praze usedlí ctili domácí gotickou tradici.

Jako rozhodující okamžik pro rozvoj renesance v Praze se ukázal až rok 1526, kdy byly české země začleněny do Habsburské říše. V době tzv. prvních Habsburků (Ferdinand I., Maxmilián II., Rudolf II. a Matyáš I.) se v Praze a zejména na císařském dvoře postupně vystřídala celá plejáda skvělých architektů – Bonifác Wohlmut, Hans Tirol, Paolo della Stella, Ulrico Aostalis. I oni si však byli velmi dobře vědomi síly tradice domácí gotiky a ctili ji. Za jedinou čistě renesanční stavbu v Praze se tak považuje Královský letohrádek. Nachází se v Královské zahradě a nechal jej vystavět král Ferdinand I. z lásky své choti Anně Jagellonské. O Královském letohrádku se dokonce říká, že je to jediná čistá renesanční stavba severně od Alp.

Paradoxně nejvíce však „pomohl“ renesanci v Praze velký požár v roce 1541. Požár vypukl v domě na Malostranském náměstí (dnes je onen dům součástí paláce Šternberského čp. 7). Postupně se rozšířil, nabyl monstrózních rozměrů a zasáhl prakticky celé levobřežní osídlení Prahy (Malou Stranu, Hradčany a Hrad). Následně začala vyhořelé pozemky bývalých měšťanských domů skupovat nová šlechta a stavěla si zde obří paláce již v renesančním duchu (důraz se klade na horizontálu). Zřejmě nejvýznamnější stavbou tohoto druhu v Praze je Schwarzenberský palác na Hradčanském náměstí. Jeho fasáda je pokrytá typickým renesančním ornamentem – psaníčkovým sgrafitem. Kromě psníčkového sgrafita se setkáváme v Praze i s figurálním sgrafitem (např. Martinický palác na Hradčanském náměstí, dům U Minuty na Staroměstském náměstí). Jiný druh renesanční fasády se objevuje domě Granovských z Granova v Týně na Starém Městě. Nazývá se chiaroscuro a je v našich zeměpisných šířkách velikou raritou.

Zvláštního druhu rozkvětu dosáhla Praha v době Rudolfa II. Praha se podruhé a naposled ve své historii stala centrem říše a sídelním městem jejího panovníka. Rudolf II. postupně přemístil do Prahy své sídlo, protože Vídeň – tradiční sídelní město Habsburků – byla ohrožována Turky. Rudolfův pražský dvůr vzkvétal. Do Prahy přicházeli věhlasní umělci a vědci, ale také všelijací podivíni, alchymisté, šarlatáni a podvodníci. Z architektonického hlediska je zřejmě nejdůležitější stavbou Rudolfovy doby v Praze tzv. Španělský sál na Pražském hradě. Doba Rudolfa II. již spadá do období pozdní renesance, které se většinou označuje jako manýrismus. Manýrismus již v zásadě předznamenává úpadek klasické renesance a příchod destrukce v podobě třicetileté války (1618-1648). Jestli třicetiletá válka přinesla něco pozitivního, byla to bezpochyby změna estetického cítění a nástup nového slohu – baroka. Velkou zajímavostí renesanční Prahy je letohrádek Hvězda v Královské oboře nedaleko Bílé hory, kde se nešťastnou hrou osudu 8. listopadu 1620 také odehrála rozhodující bitva českého stavovského povstání. Letohrádek Hvězda patrně zčásti projektoval architekt-amatér arcivévoda Ferdinand Tyrolský, syn Ferdinanda I. a svého času místodržitel v českých zemích.

Velkého rozkětu se v předbělohorské době dostalo náboženským svobodám. Čeští protestanté a němečtí luteráni zde usedlí si tak mohli vystavět i vlastní kostely – např. kostel Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici (Pražské Jezulátko) byl původně vystavěný pro německé luterány usedlé v Praze. Na Starém Městě byl vystavěn pozoruhodný renesanční kostel sv. Salvátora v ulici Dušní (Giovanni Maria Filippi). Po bělohorské porážce samozřejmě připadly katolickým řádům (kostel Panny Marie Vítězné karmelitánům a kostel sv. Salvátora paulánům).

Přehled hlavních renesančních památek v Praze

Pražský Hrad:

  • Královský letohrádek (Královská zahrada / Pražský hrad)
  • Míčovna (Královská zahrada / Pražský hrad)
  • Rožmberský palác (Jiřská / Pražský hrad)
  • Lobkovický palác (Jiřská / Pražský hrad)
  • Matyášova brána (I. nádvoří / Pražský hrad)

Staré Město:

  • Dům U Minuty (Staroměstské náměstí / Staré Město)
  • Dům Granovských z Granova (Týn / Staré Město)
  • Dům Petráčkovský (Týn / Staré Město)
  • Bývalá Týnská škola (Staroměstské náměstí / Staré Město)
  • Dům U dvou zlatých medvědů (Melantrichova, Kožná / Staré Město)
  • Kostel sv. Salvátora (Dušní / Staré Město)
  • Kostel sv. Salvátora v Klementinu (Křižovnické náměstí / Staré Město)

Malá Strana:

  • Malostranská radnice (Malostranské náměstí / Malá Strana)
  • Saský dům (Mostecká / Malá Strana)
  • Palác pánů z Hradce / Thunovský palác (Thunovská / Malá Strana)
  • Tyršův dům / Michnův palác (Újezd / Malá Strana)
  • Sochy antických bohů a hrdinů (Valdštejnská zahrada / Malá Strana)

Nové Město:

  • Hostinec U Pinkasů (Jungmannovo náměstí / Nové Město)
  • Podskalská celnice Na Výtoni (Rašínovo nábřeží / Nové Město)

Hradčany:

  • Schwarzenberský palác (Hradčanské náměstí / Hradčany)
  • Martinický palác (Hradčanské náměstí / Hradčany)
  • Hradčanská radnice (Loretánská / Hradčany)
  • Kaple sv. Rocha (Strahovské nádvoří / Strahov)
  • Dům pážat (Kanovnická / Hradčany)
  • Dům Hložků ze Žampachu (Kanovnická / Hradčany)

Holešovice:

  • Rudolfova štola (Královská obora-Stromovka / Holešovice)

Mimo historické centrum:

  • Letohrádek Hvězda a Královská obora (Bílá hora)

© AUGUSTINUS - průvodce Prahou | Partneři webu